SuperCycling.cz

Nový strašák cyklistiky - mechanický doping

2. 2. 2016, 15:12

Kauza mechanického resp. technologického dopingu je po půl roce opět na scéně. Tentokrát však oficiálně poté, co UCI potvrdila použití elektromotoru v kole Femke van den Driessche v rámci víkendového cyklokrosového mistrovství světa v Zolderu.

DopingElektro-perex

Tenhle skandál, o němž jsme psali i na partnerském webu mtbs.cz (Skandál na MS: Mladá Belgičanka měla v kole motorek!) doslova otřásl cyklistickým světem a spustil nanovo vlnu diskusí a konspiračních teorií na toto téma. Pojďme si proto rozebrat všechna dostupná fakta i spekulace, které jsou v tomto ohledu k dispozici včetně těch, o nichž se mluvilo již dříve.

Rok 2010 a podezření Fabiana Cancellary na jarních klasikách

Debaty o technickém dopingu odstatrovaly již v roce 2010, kdy byl hlavním podezřelým Fabian Cancellara. Média šla tehdy v objasňování a teoretizování hodně daleko, včetně podrobných rozborů videozáznamů jeho vítězných nástupů, ze kterých byl patrný okamžitý nárůst jeho výkonnosti oproti soupeřům.

Cancellara si v inkriminovaných záznamech vždy na okamžik přehmátl na páce, což bylo konspirativními teoretiky později označováno za inkriminované spuštění motoru. To proběhlo vždy z pravidla v kopci kde následně Fabian utrhl své soupeře o mnoho desítek metrů.

Ačkoliv se již tehdy zvedla vlna debat a spekulací na téma technického dopingu, UCI ho oficiálně nepotvrdila. Je však dost pravděpodobné, že právě tyto debaty spojené s Cancellarou, odstartovaly dlouhý proces technických i legislativních příprav, které vedly k formulování nových pravidel a restrikcí uplatňovaných dnes během vyšetřování případu Belgičanky Femke van den Driessche.

Vuelta 2014 - Ryder Hesjedal a jeho pád

Uběhly čtyři roky od prvního podezření na technologický doping související s elektromotorem v rámu závodního kola a téma tohoto moderního zakázaného fenoménu přichází opět na přetřes. Důvodem je nechtěná okolnost, která vše prozrazuje. V jedné ze zatáček sedmé etapy Vuelty padá Ryder Hesjedal a jeho kolo je doslova k nezastavení.

UCI ani tehdy nepotvrzuje přítomnost nedovolených prostředků v rámu kola, ovšem konspirační teoretikové už mají napilno a vlna komentářů na toto téma se opět po několika letech rozjíždí naplno.

Květen 2015 - vyvrácené podezření na Giru

Alberto Contador musel naposledy čelit podezření z mechanického dopingu během loňského Gira. Komisaři UCI jemu a několika jeho kolegům během závodu kontrolovali kola. Rozebrané šlapací středy a zkoumání rámů, které UCI provedla, však žádné podezření nepotvrdily. Video z jedné kontroly posléze kolovalo poměrně intenzivně internetem. Připomenout si ho můžete zde.

Červen - kritika Chrise Frooma

Neuběhly ani dva měsíce a téma mechanického dopingu šlo znova na přetřes. Tentokráte byl hlavním aktérem pozdější vítěz Tour Chris Froome. Kritika se na něj začala snášet od okamžiku, kdy se mu podařilo soupeřům odjet v jedné z prvních vrchařských etap a vybudovaný náskok mu poté zajistil nejenom jistotu žlutého dresu, ale také celkové vítězství v LeTour.

S podezřením na nekalé použití nedovolených prostředků se tehdy nechal slyšet i Lance Armstrong, který patří mezi opravdové specialisty v tomto oboru. Nicméně ani tehdy nebylo komisaři UCI nic prokázáno a debaty na toto téma tak posléze utichly.

Greg LeMond ukazuje reálné kolo se skrytým motorem

O problematice mechanického dopingu, jako velkého nebezpečí, které může ovlivnit cyklistiku možná ještě více, než klasický doping, se neskrytě vyjadřuje také Greg LeMond. Trojnásobný vítěz Tour a nyní expert Eurosportu těsně po skončení Tour plní svůj slib, a ukazuje všem, jak funguje kolo se skrytým elektromotorem, a to přímo v rámu s jeho vlastním jménem.

Mario Cipollini o výměně kol během etapy

Do debat na téma technologického dopingu se poměrně intenzivně zapojuje také další bývalý profesionál Mario Cipollini. Ten kritizuje Alberta Contadora za to, že v několika etapách mění své kolo ve chvíli, kdy se rovinatý profil mění na kopcovitý.

Tahle debata sice nevede k žádným konkrétním výsledkům, ovšem jen rozdmýchává podezření z cílené možnosti nasadit "nadopovaná" kola v případě potřeby a také je kdykoliv zase bez udání důvodů potichu stáhnout ze scény.

Současná pravidla výměnu kola během závodu nezakazují, ovšem dosud bylo toto pravidlo aplikováno hlavně v okamžiku nějakých technických problémů typicky způsobených hromadnými pády. Výměnu kol často u těch nejlepších vidíme i při časovkách, pokud je část po rovině a další do prudkého kopce.

Výrobci kol dnes dokáží vyrobit a optimalizovat konkrétní modely pro konkrétní typy tratí. Je tedy logické, že se pak i závodníci sami snaží vytěžit z minima maximum. V okamžiku, kdy totiž závodní aero speciál, určený pro jízdu po rovině, vymění za vrchařskou raketu, mají pod sebou najednou v mnoha případech lehčí kolo a tím logicky i pár wattů výkonu k dobru. Dosud nic nelegálního, ale...

V okamžiku, kdy se zrodí a v horším případě i potvrdí podezření o použití technického dopingu, musí být UCI nejenom fakticky schopna konkrétní kolo s tímto zařízením identifikovat, ale musí být také schopná se k němu vůbec dostat. A to v okamžiku dovolených výměn kol kdykoliv během etapy není téměř možné.

Servisní vozidla a mechanici doprovázejí závodní peloton v obrovském počtu a průběžně sledovat všechny najednou tak není v lidských silách. Kontroly kol závodníků, na kterých projeli cílem, pak logicky nemusí vést k žádným odhalením, protože jen opravdu velký naivka by si nechal "nadopované" kolo pro průjezd cílem, kde je nejpravděpodobnější, že ho budou komisaři chtít kontrolovat.

Technologie pokročily víc, než možná tušíme

Dosud byla řeč spíše v teoretické rovině. Bavíme-li se však o technickém dopingu, pojďme si shrnout, co to vlastně v praxi konkrétně znamená. Do současnosti se pod pojmem doping ukrývalo vše, co souviselo s umělým navyšováním výkonu, vytrvalosti, nebo zrychlené regenerace konkrétního závodníka. Mechanický doping se však již netýká jezdce, ale jeho technického vybavení, v tomto případě kola.

Kolo má být při vrcholové cyklistice poháněno 100% lidskou silou, a pokud je tomu jinak a kontrola najde přídavné zařízení, typicky v podobě ekektromotoru, je řeč o technickém dopingu. V minulosti už UCI jistou formou technického dopingu řešila vícekrát. Hlavními tématy byla rozdílná hmotnost závodních speciálů, průměry kol, i tvary rámů v době, kdy přicházely na trh karbonové technologie. Do pravidel se tak časem dostaly jasné limity, které musí závodní speciály pro konkrétní disciplínu splňovat, včetně zprvu diskutovaného hmotnostního limitu závodního kola.

Příchod fenoménu elektrokol mezi širokou veřejnost však odstartoval nejenom konkurenční boj velkých producentů elektrických pohonů směrem k masové produkci, ale také vývoj high-tech technologií založených na miniaturizaci velikosti a snižování hmotnosti.

Podobně jako se v kosmonautice, formuli 1, nebo ve zbrojním průmyslu odlišují používané technologie od běžně dostupných v řádech stovek procent, i v elektroprůmyslu jsou vývojáři mnoho let napřed oproti tomu, co je dnes běžně na pultech prodejen či autosalónů.

Typický elektropohon včetně baterie na běžném modelu elektrokola dnes váží kolem 7 Kg a na první pohled ho na kole najdete. Spekulace, během posledních několika let, že je možné použít skrytý motor uvnitř rámu pohánějící šlapací střed prostřednictvím ozubeného kolečka, byly potvrzeny a co víc? Rakouská firma Vivax Drive GmbH dokonce "civilní" verzi tohoto systému, jehož ilustrační fotky se objevují v článcích informujících o kauze technického dopingu, dnes běžně prodává v přepočtu za cca 70 tisíc korun.

Konstrukčně jde o útlý váleček s elektromotorem, který je vsunut a zafixován v sedlové trubce a s klikami je spojen ozubením na středové ose. Včetně baterie se výrobce dokáže vejít pod 2 kg s tím, že spouštění motoru je realizováno jednoduchým tlačítkem, jehož jedním stiskem se systém spouští a následným stiskem naopak vypíná. Systém je nabízen v několika konfiguracích umožňujících využít až neuvěřitelného výkonu 200W, ovšem jen po velice omezenou dobu.

Tento systém ale není jediný, který vývojáři dokázali dokázali dovést alespoň do stádia funkčního prototypu. Další alternativu před pár dny zmínil italský denník La Gazzetta dello Sport. Jde o elektromagnetický princip pohonu, který spočívá pro změnu v integraci magnetů do ráfku kola.

Tento systém ovšem není rozhodně také žádnou revoluční novinkou. Na cyklistickém veletrhu Eurobike byl k vidění ve verzi funkčního prototypu již v roce 2014 a to po boku superlehkých zapletených kol Lightweight. Vysoká hmotnost rotační části kola je ale v tomto případě hlavním negativem pro použítí tohoto systému v závodní cyklistice. Jakmile by totiž systém nepracoval, musel by se závodník potýkat s několikanásobně větší hmotností díky magnetům ukrytým v ráfku což by byl nepřekonatelný handicap.

Co konkrétně tedy UCI našla v kole Femke van den Driessche?

Tím končí výčet dosud známých, resp. pro veřejnost uvolněných informací a začíná obrovský prostor pro spekulace a konspirační teorie.

Co Belgičanka Femke van den Driessche měla ve svém kole a jak na to UCI vůbec přišla? Šli komisaři najisto, nebo to byla náhoda a jaké to bude mít dopady pro budoucnost cyklistiky?

Oficiálně UCI pustila pouze informaci, že potvrzuje první případ mechanického dopingu na kole Femke van den Driessche. Na otázky novinářů šéf UCI Brian Cookson odpověděl, že není žádným tajemstvím, že šlo o skrytý elektromotor v jejím kole, nicméně podrobnosti jsou stále předmětem šetření a prozatím tak nemohou být zveřejněny.

Konkrétnější nebyl Cookson ani v případě otázek na způsob, díky kterému bylo nelegální zařízení odhaleno. Jedinou informací tak zůstává sdělení, že po vyndání sedlovky byly v rámu kola spatřeny blíže nepopsané kabely. Média se nicméně kromě toho zmiňují také o speciálním detekčním zařízení, které údajně UCI vyvíjela pro své interní potřeby několik let a které má pomoci při odhalování nedovolených motorů uvnitř rámů kol.

Indícií, ukazující na možné použití výše představeného systému, nebo jeho konstrukční obdoby, je více a některé z nich ukazují na to, že v Zolderu to nebylo poprvé kdy se Belgičanka zkoušela prosadit prostřednictvím nedovoleného zařízení v kole.

cooksonkeee

Komisaři UCI tak šli po výměně kola v depu zřejmě najisto po jeho kontrole. Otázkou zůstává, zda-li a kdo všechno o elektromotoru v kole Femke věděl a jak se to UCI podaří dokázat. Prozatím dotčené strany vypouštějí minimum informací a jak závodnice, tak její tým, vinu popírají. Není třeba se tomu divit, protože UCI nastavila poměrně vysoké finanční postihy jak pro jednotlivé usvědčené závodníky, tak pro jejich týmy, kterým hrozí miliónové pokuty.

Zajímavostí, které stojí za zmínku, je v tomto případě hned několik. První z nich se týká baterie. Jak to, že neměla Femke na inkriminovaném kole externí baterii která je nedílnou součástí systému pohonu, a která je běžně dodávána buď v rámci bidonu, nebo podsedlové brašničky? Odpověď je asi každému jasná. Počítat s jistou naivitou všech sice lze, ale všechno má své meze. Odhalitelnost baterie na viditelném místě by byla tak snadná, že by podezření mohlo být potvrzeno dřív, než by kdokoliv potřeboval.

Velkým paradoxem je, že se dnes dá opravdu reálně koupit dokonce přímo cyklokrosové kolo Wilier 101 E-Cyclocrosser se skrytým elektromotorem jehož cenovka není vysloveně astronomicky vysoká (cca 5000€). Je však evidentní, že Femke neměla k dispozici séroivé provedení, ale speciální pro závod upravenou verzi s jinou baterkou a pravděpodobně i jiným motorem.

Kolo jen o půl kila těžší

Tato skutečnost tak v podstatě reálně potvrzuje, že pokud jsou vývojáři opravdu tak daleko, jak se spekuluje, mohou mít již nyní k dispozici sofistikované technologie baterií umožňující jejich implantaci ať už volně, nebo napevno uvnitř rámů s kapacitou, která dostatečně pokryje potřebný výkon.

V kuloárech se v Zolderu prý hovořilo o tom, že celé zařízení v kole Femke van den Driessche vážilo pouhých půl kilogramu, což je téměř o tři čtvrtiny méně, než sériově nabízený pohon. Současně se však hovoří o tom, že miniaturní baterie prý dokázala pracovat zhruba jen asi deset minut, což však byla dostatečná doba na to aby si Femke mohla během jediného okruhu vybudovat dostatečný náskok a ten pak udržet ve vyrovnaném závodě na běžném kole až do cíle.

Dá se také předpokládat, že výkon motoru nemusel zdaleka dosahovat stovek wattů. Pro získání vedení a náskoku ve vyrovnaném pelotonu žen mohlo klidně stačit 20-50W navíc a díky tomu mohlo být celé zařízení dramaticky lehčí.

Všechny tyto prozatím nepotvrzené spekulace nahrávají tvůrcům konspirativních teorií, ve kterých se řeší, že cyklokros je pouhý začátek a test. Test nejenom toho, jak bude speciální zařízení v kole fungovat, ale také toho, jak se UCI postaví k jeho potírání.

Doping a jeho vývoj byl vždy velkou výzvou, která se v okamžiku, kdy jsou týmy ovládány prostřednictvím obrovských peněz a zákulisních zájmů, jen tak před něčím nezastaví. Obětovat pro ně tak jednu mladičkou závodnici není žádným problémem. To samé by si však u Contadora nebo Frooma jen těžko obhajovali.

Spekuluje se pochopitelně také o tom, jaké zařízení má UCI k dispozici pro odhalování tohoto nového fenoménu. Ve hře jsou od modifikovaných detektorů kovů také speciální termokamery nebo rentgeny či jim obdobné systémy pracující s daty pořízenými prosvícením inkriminovaného předmětu.

Jisté je, že se UCI musela připravit na možnost technického dopingu a zřejmě bude muset také upravit podle toho v rámci možností jak stávající pravidla, tak postupy, kterými bude zajišťovat jejich dodržování.

My si můžeme jen přát, že i mnohdy postarší komisaři dokáží správně rozeznat kolo s nedovoleným motorkem a kabely uvnitř rámu od dnes běžně používané kabeláže a baterií uvnitř rámu, které obsluhují elektronické systémy řazení. O tom, že to nebudou mít jednoduché, není pochyb. Evidentně to bude běh na delší trať, který byl však již naostro odstartován o uplynulém víkendu.

Komentáře

Nemůžete přidávat komentáře dokud se nepřihlásíte. Prosím přihlašte se.

Zatím nebyl vložen žádný komentář.