SuperCycling.cz

Petr Vakoč: Znovu jsem se narodil, měl jsem veliké štěstí

6. 2. 2018, 21:38

Datum 25. ledna 2018 si Petr Vakoč bude určitě navždy pamatovat. Při tréninku v Jihoafrické republice byl cyklista stáje Quick-Step Floors zezadu sražen nákladním autem. Diagnóza? Čtyři zlomené obratle, přetržená šlacha v ukazováčku, mnohačetné odřeniny. V nemocnici se druhý den musel podrobit operaci, která naštěstí dopadla dobře. 

SetWidth680-vakosezmrzkou

„Vím, že to mohlo skončit daleko hůř. Měl jsem obrovské štěstí. Znovu jsem se v ten den narodil. Byla to nejhorší chvíle mého života,“ říká Petr v exkluzivním telefonickém rozhovoru pro Supercycling z nemocnice v Nelspruitu.

Spolu s ním byl zraněn i jeho belgický stájový kolega Laurens De Plus, ten ale vyvázl s o něco lehčími zraněními. Třetí z cyklistů Bob Jungels jel v inkriminovaný moment první a nic se mu nestalo.

Petra ve středu čeká letecký transport z JAR do Česka se speciálním korzetem a po návratu domů další vyšetření. Návrat na kolo je zatím v nedohlednu. „Ale věřím, že se letos určitě vrátím a zase budu bojovat o vítězství,“ říká odhodlaně.

Petře, můžeš prozradit, jak k tomu incidentu došlo?

Jeli jsme trénink po široké silnici s minimálním provozem. Jen my tři a za námi v autě trenér. V jednu chvíli jsme zastavili, abychom si nabrali pití. Zase jsme se rozjeli a trenér říkal, že nás za chviličku dojede. Asi po dvou minutách se to stalo. Z ničeho nic tam vletěl nějaký malý náklaďák, který trefil mě a Laurense. Najednou jsem ležel na zemi.

vakovnemocnici

Pamatuješ si všechno?

Probral jsem se na zemi. Přišlo mi, jak když se probouzím ze snu. Na pár vteřin tam bylo zatmění, ale rychle mi došlo, co se stalo. To auto jsem ani neslyšel, jeli jsme normálně při kraji.

Co ti jako první blesklo na zemi hlavou?

Mohl jsem dýchat, ale v první chvíli jsem moc necítil nohy. Z toho jsem měl strach. Ale Bob u mě seděl a neustále mě uklidňoval. Za chviličku tam byl i trenér. Když jsem po chvíli mohl trochu hýbat nohama, bylo mi hned líp.

Vezli vás hned do nemocnice?

Chvilku trvalo, než přijela sanitka, protože to bylo zrovna na odlehlejším místě. Ale dovezli nás do jedné z nejlepších nemocnic v té oblasti. Hned jsem šel na vyšetření, které ukázalo čtyři zlomené obratle, z toho jeden hodně komplikovaně. K tomu přetrženou šlachu v ukazováčku a nějaká povrchová zranění. K nehodě došlo ve čtvrtek a hned v pátek jsem musel na operaci.

Hrozilo nějaké nebezpečí, nebo tě lékaři ujišťovali, že všechno bude v pohodě?

Jeden z těch obratlů byl zlomený dost ošklivě. Doktoři říkali, že to dají do pořádku, že jsem měl štěstí v neštěstí. Ale bylo to na hraně a na rovinu říkám, že jsem se podruhé narodil. Měl jsem ohromné štěstí, protože to mohlo dopadnout daleko hůř. Když jsem se v sobotu probudil po operaci a zjistil jsem, že můžu hýbat nohama, ulevilo se mi.

vakospital23

Už se zjistilo, jak k tomu incidentu vlastně došlo?

Pořád se to vyšetřuje. Podali jsme nějaké vysvětlení, ale vůbec netuším, jak se to mohlo stát. Z nějakého důvodu nás ten řidič neviděl.

Jak to popisoval Bob Jungels, který jel první?

On slyšel až tu ránu. Okamžitě jel k nám. Říkal mi, že to bylo hrozný, hodně stresující pro všechny. Ale bylo super, že u mě v tu chvíli byl, díky němu jsem zůstal v klidu a nepanikařil jsem. Do nemocnice pak chodili všichni z té naší skupinky za námi: Bob, trenér i masér.

Podporu ti vyjadřovala spousta cyklistů i fanoušků.

A všem strašně moc děkuju. Hned v sobotu za mnou přiletěla mamka s mladším bráchou. Hodně mi jejich přítomnost pomohla. Dostal jsem spoustu vzkazů. Když jsem se po operaci probral, začal jsem si je číst. Dodalo mi to energii. Psali mi i lidi mimo cyklistiku. Moc vám všem děkuju. Dokonce za mnou do nemocnice chodili i místní cyklisté nebo fanoušci cyklistiky a velikou radost mi udělal jeden pán, který tu žije asi 50 let, ale je původem Čech. Dozvěděl se, že jsem tu v nemocnici a jezdi sem za mnou.

Co tě čeká v dalších dnech?

Ve středu transport do Prahy. Musím celou dobu ležet. Poletí se mnou mamka i sestřička z nemocnice, která na mě bude dohlížet. Po návratu mě čeká vyšetření a uvidím, jestli budu muset zůstat ještě pár dní v nemocnici, nebo mě pustí domů.

Jsi schopen nějakého pohybu?

Se speciálním korzetem se můžu párkrát za den zlehka projít. Nohy dostaly při tom pádu hodně zabrat. Cítím i při těch pár krocích, jako kdybych trénoval, ale navenek to asi vypadá směšně.

koccccc

A jaké jsou další prognózy lékařů?

Ještě asi měsíc bude trvat, než budu moci chodit bez korzetu a než se dá ta šlacha dohromady. Říkají, že je vše na dobré cestě, ale je mi jasné, že ta cesta k návratu bude dlouhá.

Tušíš, kdy se budeš moci posadit na kolo?

Bude záležet, jak bude probíhat rekonvalescence, jak dopadnou ta vyšetření. Ale jsem moc rád, jak všechno dopadlo a vážím si toho, že se vůbec budu moci vrátit. Za měsíc bych mohl normálně fungovat, ale je otázka, kdy půjdu na kolo.

Jsi optimista?

Ano. Když jsem měl před pěti lety mononukleózu, tři měsíce jsem nic nemohl dělat, pak jsem začal trénovat a za dva měsíce jsem byl v top formě. Věřím, že letos určitě budu závodit a lidem něco předvedu. Teď je ale prioritou dostat se domů, nic neuspěchat a pokračovat v léčbě.

Komentáře

Nemůžete přidávat komentáře dokud se nepřihlásíte. Prosím přihlašte se.

Zatím nebyl vložen žádný komentář.