SuperCycling.cz

25. 5. 2018: DEN, který otřásl historií Grand Tours

26. 5. 2018, 08:21

Datum 25. května 2018 vejde do dějin světové cyklistiky. Tenhle příběh se bude vyprávět i za 50, možná 100 let. Bude jedním z těch, kterým se někdy ani nechce věřit. Ukazuje, jak může být cyklistika na jednu stranu krutá a na druhou krásná.

krisanecekal

Anglicky se to řekne krásně: From Hero to Zero. Neboli Z hrdiny nula. I tohle spojení používali zahraniční novináři po 19. etapě Gira ve spojení se Simonem Yatesem.

Co se stalo? Sympatický Brit, který více než dva týdny předváděl obdivuhodné výkony a v horách jednoznačně dominoval, vypnul. Možná už čtvrtek měl být jakýmsi signálem, kdy v cílovém stoupání ztratil na své největší rivaly skoro půl minuty. „Ale zítra je další den, nic to není. Jen jsem na konci neměl nohy,“ tvrdil lídr stáje Mitchelton-Scott po čtvrtečním dojezdu na Prato Nevoso.

Jenže pátek, to byla etapa s označením královská. Už před ní upozorňoval sportovní ředitel Yatesova týmu Matt White, že jde o nejtěžší etapu letošního Gira. A pro 25letého Brita se stala osudnou.

Vrchol kopce Finestre se tyčí v nadmořské výšce 2718 metrů. Byl to nejvyšší bod letošního Gira. A při stoupání na něj, nějakých 86 kilometrů před cílem, začal najednou Yates ztrácet sílu. Procedil poměrně rychle na konec skupiny, a i když k sobě měl pomoc v podobě kolegů včetně Romana Kreuzigera, byla v tu chvíli marná.

Favorité to hned slyšeli do vysílaček: Vezměte se to, Yates má problémy. To jim určitě všichni sportovní ředitelé hlásili. A stalo se. Jenže zanedlouho přišlo to, co asi nečekal nikdo. 80 kilometrů před cílem se zvedl Chris Froome. Další Brit, ale v bílém dresu Sky.

simon copimon

Spousta lidí si při tomhle ataku klepala na čelo, protože odjet v tu chvíli sám, když ještě nejsem nahoře a čekají mě další dva těžké kopce, to chce hodně odvahy. A nebývá to tak často vidět u adeptů na čelní příčky. Zvlášť ne u Frooma, jemuž často lidé vyčítají defenzivní taktiku a předhazují mu dokonalý servis kolegů ze Sky.

Zatímco Yatesovi a sympatickému australskému týmu skoro všichni na Giru přáli, Froome i Sky mají spoustu odpůrců. Hlavně kvůli tomu, že stále není dořešen případ z loňské Vuelty, kdy mu ve vzorku moči bylo zjištěno mnohonásobné překročení povoleného limitu Salbutamolu.

Froome i tým se hájili léky na astma (to se tak většinou říká), ale veřejnost i mnozí kolegové z balíku si o tom myslí svoje Problém je hlavně v tom, že případ není stále vyřešen. Brit sice smí závodit, ale stín pochybnosti se vznáší dál. A možná ještě pár měsíců bude, protože podle posledních zpráv nebude vyřešen ani do Tour.

krisnafin

Teď ale nechme tuhle věc stranou a věnujme se té parádě, kterou Froome předvedl. Na Finestre doslova letěl. A Yates vypnul. Když byl jeho starší krajan na vrcholu, on už ztrácel nějakých 11 minut. Bylo jasné, že je to pro něj Game Over.

Na Frooma nestačili ani další nejlepší vrchaři. Dumoulin, Pozzovivo, Pinot, Lopez i Carapaz ztráceli kolem tří minut. Věřili ale, že to ještě dojedou.

Ale absolutně neměli šanci. Froome předvedl spanilou jízdu hodnou krále a nikdo na něj neměl. Do boje s nejlepšími se nakonec nedostal Pozzovivo, který nestačil a ztratil osm a půl minuty. Z průběžně třetího místa spadl na šesté. V jednu chvíli začal ztrácet i Dumoulin, ale rychle se dotáhl zpátky k Pinotovi a spol. Ve finále na ně však pár sekund ztratil.

Jenže hrdinou etapy byl Chris Froome. Jeho 80kilometrové sólo bylo odměněno vítěznou tečkou. A co víc: po etapě s dojezdem na Jafferau oblékl růžový dres lídra.

V ten už určitě nedoufal. Vždyť byl po 13. etapě 12. se ztrátou 3:20 min. na Yatese. Jenže další den vyhrál Zoncolan, časovku taky nezajel špatně a byl z toho posun na 4. místo. No a v pátek posun tam, kde ho už nikdo nečekal.

krisatap60

Do cíle přijel sám a každý, i ten, kdo není zrovna fanoušek Frooma, musel zatleskat. Carapaz, Lopez, Pinot a Dumoulin, další čtyři stateční, dorazili s mankem tří minut a více.

A Simon Yates? Bylo z toho 79. místo a ztráta 38:51 min. Do cíle s ním přijeli Roman Kreuziger, Jack Haig a Mikel Nieve Z nejvyššího stupně, kde každý den dostává král růžový dres a stříká šampus z obří láhve, propadl na 18. pozici.

V cíli na něj čekala přítelkyně, chtěla být u toho, když její vyvolený půjde znovu pro ten krásný růžový dres. Jenže místo toho se objímali a došlo na slzy.

I v  australském týmu Mitchelton-Scott, kde se to skoro vždycky hemží dobrou náladou a úsměvy od ucha k uchu, přibylo najednou smutných výrazů. Přesto si na nic nehráli a po etapě nabídli své tradičně skvělé video, tentokrát však hodně emocionální.

klucisesimonemmm

Na jedné straně velký britský smutek, na druhé velká britská radost. Ti dva spolu nemají problém. Když byl Yates bažant, v roce 2010 spolu bydleli na pokoji při Hrách Commonwealthu v Dilí.

Tenkrát byl Yates jen učedník. Letos se na Giru chtělo říct, že doba Chrise Frooma ustupuje a přichází nová britská superstar. Žák přerostl učitele. Jenže Froome, který před pár dny oslavil 33. narozeniny, ještě všem ukázal: Rozhodně mě neodepisujte.

„Něco podobného jsem asi nikdy nezkusil, že bych 80 kilometrů před cílem odjel sám a vyhrál,“ přiznal po etapě Froome. „Věděl jsem, že jestli chci ještě myslet na prvenství, nemůžu to nechávat na poslední kopec. A říkal jsem si, že Finestre je perfektní místo na útok. Cítil jsem se dobře a řekl jsem si: všechno nebo nic,“ říkal vyčerpaný Froome.

nojevidrvvhtii

A jak zní na druhé straně slova smutku? „Byl jsem úplně prázdný, totálně vyčerpaný. Bohužel, i o tomhle je cyklistika,“ soukal ze sebe smutný hrdina etapy. „Prostě to nešlo. Kluky jsem ve stoupání na Finestre nemusel nijak pobízet. Viděli, jak na tom jsem. Pak už mě nějak dovezli do cíle,“ líčil Yates, vítěz tří etap letošního Gira.

Nechtěl příliš rozebírat, co stálo za jeho kolapsem. „Od časovky jsem pořádně nezregeneroval. Nějak jsem to přežíval, možná i díky poker face, ale dnes už to nešlo...“

Froome teď vede o 40 sekund před Dumoulinem, třetí Pinot už ztrácí přes 4 minuty. Dnes mu stačí spolu s družinou Sky defenzivní taktika. Útočit musí jiní. Jak ukázal v pátek Froome, i téměř nemožné se někdy může podařit...

Takový byl jeden z velkých dní cyklistiky. 25. květen 2018.

Komentáře

Nemůžete přidávat komentáře dokud se nepřihlásíte. Prosím přihlašte se.

Zatím nebyl vložen žádný komentář.